Text a fotografie: Jiří Kříž · 28. června 2025
Na pár horských chatách jsem už bydlel, ale Charbulák mě překvapil hned po příjezdu. Přiznám se, že jsem od něj zpočátku moc nečekal. Pak jsem se seznámil s paní Sylvou, dnešní majitelkou chaty a dědičkou rodiny Charbulákových, a bylo mi jasné, že se mi tu bude líbit.
Hotel Charbulák ve Starých Hamrech
Paní Sylvě tu všichni říkají paní doktorko. Při příjezdu po mně nechtěla ani doklad. Stačilo jí moje jméno a to, že jsme přijeli z Ameriky. Taková důvěra mě potěšila, i když mě zprvu trochu zaskočila. Za chvíli už jsme měli klíče a mohli se jít podívat na pokoj.
Překvapilo nás, jak byl prostorný a útulně zařízený. A ta koupelna! Sprchový kout byl tak velký, že jsem se tomu v horské chatě až divil. Na stěně visela malá televize. Kdo by se na ni v takovém místě díval?
Postele byly tak akorát, ani tvrdé, ani měkké. Mně vyhovovaly a myslím, že i zbytku rodiny.
Když jsme se zabydleli, vyrazil jsem na terasu. Počasí nám přálo a výhled byl jako z pohlednice. Bylo vidět až na Slovensko, na Malou Fatru a Velký Rozsutec. Takovou viditelnost jsme měli jen v pátek odpoledne, hned po příjezdu. Další dva dny už nám počasí tolik nepřálo, ale pár snímků jsem stihl. Na terase jsme popíjeli pivo a čekali na ostatní. Při pohledu na Rozsutec se mi vybavilo dětství. Vzpomínáte, jak jsme na něj tehdy šli s Karvinskou trojkou?
Charbulák leží v nadmořské výšce 820 metrů. V horském vzduchu jsou cítit smrky. Těžko se to popisuje, člověk tam prostě musí chvíli pobýt. Klidně bych zůstal déle, jenže čas utekl.
Jakmile dorazili ostatní, rozproudila se debata, která nás provázela celý víkend. Večer se nám ani nechtělo do postele, pořád jsme si měli co říct. Ráno u snídaně jsme navázali tam, kde jsme skončili, a pak se vydali na Švarnou Hanku. Dřív sem lidé jezdili za odpočinkem v přírodě, dnes se tu dá posedět a občerstvit.
Jde se po hřebeni a po levé ruce se otevírá výhled na Lysou horu. Původně jsme na ni chtěli vystoupat. Když jsme si ale spočítali, kolik z nás má potíže s koleny nebo kyčlemi, pokračovali jsme raději po hřebeni do lesa. I tahle procházka stála za to. Během krátké chvíle se převalila mlha, pak zase vysvitlo slunce a odpoledne přišla přeháňka. Nebylo vedro, zkrátka příjemný letní den na horách.
Cestou zpátky jsme se na Švarné Hance zastavili na oběd. K mé radosti měli na jídelním lístku zelí a bramborové knedlíky. V takovém prostředí mi oběd chutnal o to víc a spokojení jsme byli všichni.
Po návratu na Charbulák jsme si každý na pokoji na chvíli zdřímli. Pak jsme si dali kávu a zase se rozpovídali. Večer se s námi naši milí učitelé museli rozloučit. Měli rodinné plány, a tak s námi nemohli zůstat do neděle.
V neděli ráno nás čekala snídaně formou bufetu. Místní sýry, salámy, šunky, pečivo a spousta dalších dobrot. Nevěděl jsem, co ochutnat dřív. Po snídani jsme si ještě naposledy popovídali. Pak už se každý vydal svou cestou a slíbili jsme si, že se za pár let zase sejdeme.
Kolem šesté ráno jsem měl přímo z okna pokoje výhled na probouzející se slovenské hory.
Pokud si chcete odpočinout a na chvíli vypnout, Hotel Charbulák vám rád doporučím. Vybaví se mi při něm výhled z terasy a to, jak mile nás paní Sylva přijala.